Telefon ve stupních šedi – na 5 měsíců jsem se odřízl od barev a notifikací.

Je to už 20 let co se na naše telefony díváme v barvách. A ač si to jen málo lidí připouští, hra se od té doby značně změnila. Mobilní telefony udělaly významné kroky vpřed. Už to nejsou jen zařízení poskytující nejnutnější nástroje. Jsou to naši full-time asistenti. Bez té malé černé krabičky máme problém vyjít ven z domova a když už se to stane, připadáme si marní a nepotřební.

Já dnes zajdu ještě o kousek dál. Myslím si totiž, že telefon (a zejména jeho nastavení) může být zdrojem nepříjemných pocitů a úzkostí. A rád bych tímto článkem a svou zkušeností otevřel novou sekci techhacks.

Popíši, jaké účinky na mě měla tak banální věc jako odstranění barev z displeje telefonu. Jaký vliv mohou mít vypnuté notifikace. Jak se zkrátil můj čas používání telefonu a v neposlední řadě i jak jsem se stal soustředěnějším a klidnějším.

Vše paradoxně tím, že jsem svůj chytrý telefon udělal hloupějším.

Obsah článku:

Proč bereme telefon do ruky častěji, než je zdrávo?

Podle mého názoru za to mohou tři věci:

  • Notifikace – ty vyplavují v našem mozku dopamin, který je spojený s odměnami. Problém je, že ty odměny za mnoho nestojí. A navíc aplikace dávkují notifikace postupně a nahodile. Naše reakce jsou silnější, když nám těch 100 lajků Instagram pěkně rozdělí v čase, než když na nás vybafnou najednou. No, a hádejte co to udělá s naší pozorností a časem stráveným na telefonu.
  • Barvy – obtížně se to popisuje, dokud si barvy sami třeba na týden nevypnete. Barevnost a jas displeje je vlastně skoro až dětsky absurdní, ale zároveň působí opravdově. Jsou to faktory, kvůli kterým bereme banální věci vážně. Pestré barvy jsou vynálezem lidí a v přírodě se zase tak často nevyskytují. Dopravní značky, reklamy na internetu i herní automaty mají něco společného. Tyto prvky jsou navrženy tak, aby upoutaly naši pozornost. Ale jen v jednom případě je to pro nás jako uživatele užitečné.
  • Přenositelnost – stali jsme se maximálně dostupní. Při čekání na autobus se podíváme na počet lajků. Zahrajeme si hru. Prakticky vůbec neexistujeme jen sami se sebou a nuda téměř zmizela z našich životů. Ale všechno zlé je pro něco dobré. Podle některých studií nudu potřebujeme k tomu, abychom mohli zažívat intenzivnější stavy kreativity.

To je jen špička ledovce na úvod. Každý z těch bodů by vydal na samostatný článek, ale já se raději podělím o vlastní zkušenost.

Jak jsem měl úzkosti z telefonu…

Asi by mi to znělo úsměvně, kdybych to sám nezažil.

Pořídil jsem si chytrý náramek na monitorování spánku a nevypnul jsem vibrace. Příchozí hovory a notifikace na telefonu vyvolávaly intenzivnější reakci. Náramek jsem nosil neustále, 100% času. Zároveň se mi sešlo hodně hektické životní období. Pořád někdo volal, psal emaily a pořád něco chtěl. A já jsem si všechny ty intenzivnější notifikace a vibrace propojil s negativními pocity.

Od 8:00 do 16:00 se u mě začaly objevovat silné úzkosti spojené s něčím, co s jistotou přijde, ale nevěděl jsem kdy.

Skutečné zlo však začalo, když přišla nějaká neužitečná notifikace. Hlava mi okamžitě zakřičela „problém!“ a žaludek se mi sevřel nad tím, co zas budu řešit. O 5 vteřin později jsem věděl, že se jedná o planý poplach, ale vysvětlete svému tělu, že přehnaně reaguje. Celé to mělo nepěkné vyvrcholení ve formě silných úzkostí a syndromu vyhoření. A byly chvíle, kdy jsem měl regulérně strach z telefonování i kvůli naprosto banálním věcem. Telefon jsem zvedal vystresovaný, i když mi volala rodina.

Downgrade: Jak z iPhonu za 15 tisíc udělat stroj za pár korun.

Když stresové období opadlo, musel jsem spoustu věcí v životě přehodnotit, aby se tento stav už neopakoval. Pochopitelně tu byly i změny pracovních návyků, ale za hodně věcí mohlo nastavení telefonu a můj přístup k němu.

Odstranění zbytečných notifikací

Zkušenost mě naučila, že každá zbytečná notifikace mi bere sílu. Určité věci prostě nemáte chuť řešit, protože na nich nezáleží. Sám žiji skromně. Nemám auto, obědvám většinou v jídelně a nosím jednobarevné triko a džíny. Proč sledovat lidi, co se chlubí svým Ferrari, tím co mají zrovna na talíři nebo tím co nosí?

A co hůř, každá notifikace je vyrušení. Mám své vzácné okamžiky, kdy něco tvořím a dělám. Nechci žít jako neonka v akvárku. Kapacitu svého mozku omezovat na vteřiny a čekat, až někdo zaťuká. Má pozornost je mé nejdůležitější aktivum.

Odinstaloval jsem polovinu aplikací, a u těch zbylých vypnul notifikace. Případně je nastavil tak, aby nevibrovaly a ponechal odznaky (to jsou ty malé červené bubliny označující počet příchozích zpráv). Jedinou výjimkou je příchozí telefon nebo zpráva, kdy jsem ponechal vibrace (nepoužívám zvuk).

Všehovšudy mám na ploše 18 ikonek a velký význam pro mě má psaný text s vysokou informační hodnotou. Asi by šlo ještě ubírat, ale bylo by to na úkor pohodlí. Mám oblíbené autory ve čtečce Feedly ze které si vybírám co budu číst, sleduji Medium a občas si čtu na fórech přes Tapatalk. V mobilu nemám ani jednu hru a ani jednu sociální síť, když pominu chatovací aplikace.

Z barev na odstíny šedi

Když někdo dává fotografii na Instagram, přemýšlí nad filtrem. Ale upřímně, když nemáte co říct může vám být úplně jedno jestli si vaše kobliha k snídani zaslouží filtr Sierra nebo nějaký jiný. Sdělení bude vlastně stejně strohé a prázdné.

„Mám koblihu k snídani.. to se ale mám“.

Proto odstíny šedi. Spolu se sníženým jasem redukují zbytečný šum a dělají sociální sítě a hry méně atraktivnější, zábavnější i návykovější. Ono stejně zjistíte, že nejlepší způsob, jak zjistit co vaši přátelé dělají je setkat se s nimi.

První pocit, když jsem si zapnul filtr s odstíny šedi byl pocit naprosté dezorientace. Spousta věcí mi zprvu trvala déle a uvědomil jsem si, jak moc jsem byl na barvách závislý. Na druhou stranu, začal jsem si lépe vybírat to, co na telefonu dělám a jestli po něm vůbec sáhnu.

S telefonem jsem prakticky přestal fotit a přestal jsem používat všechny služby, které souvisí s videem a obrázky. Jediná věc, která mě štve jsou mapy. Ty jsou v odstínech šedi téměř nepoužitelné.

Uznávám, že tento režim není pro každého. Já se s ním postupně naučil žít. A teď mám naopak problém, když mi dá někdo svůj telefon do ruky. Ty barvy jsou prostě nezvyk.

A přenositelnost…

Poslední věc se stále učím a stále bych v ní mohl být lepší. Telefon neberu do ložnice a neberu si jej, když jdu na oběd. Stejně telefonujícím lidem říkám, že jsem na obědě a že problém vyřeším, až se dostanu k počítači. Časem bych rád přistoupil na to, že mobil nebudu nosit v kapse, ale v batohu. Přeci jen, nemusí to být věc, které se budu neustále dotýkat (byť skrze kapsu u kalhot).

Budík jsem nahradil chytrým náramkem. Jen jsem tentokrát vypnul všechny notifikace. Pouze mě upozorňuje na telefony mimo pracovní dobu, což jsou v 99% rodina a kamarádi. A hlídám si čas kdy chodím spát. Tedy, když se to nastaví rozumně, i ta technologie umí být užitečná a bez stresů.

Co jsem získal a co jsem ztratil.

Aktuálně jsem s jednou týdenní přestávkou na černobílém displeji zhruba 5 měsíců. Potřeboval jsem se na jednu fotografii podívat barevně a pak už jsem odstíny šedi zpět nezapnul (na iPhone je to složitější proces o více krocích).

Takto to u mě aktuálně vypadá z pohledu statistik. Revolut trochu vylezl, protože jsem kvůli přípravě nového článku dělal fotky obrazovky (ty jsou ukládány naštěstí stále barevně).

Získal jsem:

  • Získal jsem minimálně 15-30 minut čistého času denně. Aktuálně jsem na telefonu v průměru 30 minut denně oproti dřívějším 45 – 60 minutám. Většinu času mi zabere čtení kvalitních zdrojů, dříve to byly sociální sítě kam jsem vlastně chodil bez účelu. I ten strávený čas se tedy užitečně transformoval.
  • Jsem klidnější. A to neporovnatelně.
  • Jsem produktivnější. Méně vyrušování má za následek, že se častěji a snadněji dostávám do flow. Lépe se mi píše, soustředí a přemýšlí. Na telefon sahám méně.
  • Úplně jsem odboural sociální sítě. Prostě pro mě přestaly být zajímavé. Na telefonu mám jen Messenger/Whatsapp. A na počítači Facebook nesleduji víc, než 10 minut denně kvůli tomuto blogu a pár kamarádům (to opět vím ze statistik). Pomáhají mi v tom i některé doplňky pro prohlížeč o kterých zase jindy.
  • Mírně se zlepšilo mé vnímání offline světa. Jsem vděčný za spoustu obyčejných věcí. Více si vážím lidského kontaktu.
  • Přestal jsem reagovat okamžitě. Kvůli absenci červených notifikací si nové zprávy všimnu třeba až večer. A většinou se nic zásadního neděje.

Ztratil jsem:

  • Zjistil jsem, že spousta lidí se baví o tom, co se děje na Facebooku a Instagramu. Kdo co sdílel, kdo co lajkoval. V tomhle jsem úplně mimo a nemám čím přispět do diskuse.
  • Bez sociálních sítí jsem se stal internetově osamělým. Spoustě z mých přátel stačí sociální kontakt a offline je velmi obtížné se s nimi setkat. Tu online osamělost mi do jisté míry vynahrazuje P2Pfórum, které spravuji. Je tu spousta super lidí a máme alespoň společná témata. Čili žiji v trochu jiné a řekl bych že i kvalitnější bublině, než Facebook a jsem za to rád.

Závěr

Rád bych řekl, že všechny tyto změny byly snadné, ale nebyly. Vše je dobré dávkovat postupně a dát tomu svůj čas. Pokud by někdo chtěl mou zkušenost napodobit, nejlepší způsob jak začít, je odstraňovat málo využívané aplikace a až potom případně přejít k filtrům.

Nyní jsem se dostal do stádia, že telefon je pro mě neuspokojující.

Dříve jsem na něj chodil, abych se cítil dobře, dostal své barvy, zábavu a dopamin. To teď nemám a nejde to dost dobře plnohodnotně nahradit pouhým čtením černobílého textu. Začínám cítit, že telefon v mém životě tvořil prázdnou výplň a silně zvažuji, že se zapíši do nějakých offline kurzů nebo budu po práci něco kutat v garáži. Zkrátka se aktuálně poohlížím po způsobu, jak vrátit do života smysluplnou radost z nějaké opravdové činnosti.

Také zjišťuji, že kolem mě je mnoho promarněného potenciálu. Existují lidé, kteří na telefonu stráví ekvivalent práce na částečný úvazek. Vyplýtvají spoustu své časové a rozhodovací kapacity na to, co po nich chce telefon. A už si toho moc neschovají pro skutečný život a pro to na čem skutečně záleží. Stali se z nich otroci.

Pokud jste dočetli až sem, nebuďte jedni z těch lidí. Měřte čím trávíte váš čas a přemýšlejte, zda by to nešlo jinak a lépe. Každá maličkost se počítá a rozdíly mohou být obrovské.

Máte nějaký zvyk s telefonem, který se vám osvědčil? Podělte se v komentářích a těším se zase příště. Lukáš

Leave a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *